Mistrovský zápas I. B třída – 22. kolo 22.5.2016 17.00

TJ Heřmanov – Union 1:2 (0:1) Branky Union: Brázdil, Galaš

Sestava: Jeřábek – Fojt, Humlíček., Němec M., Bedrníček – Bezouška, Brázdil (K), Kalaš, Mrváň – Sobotka, Galaš

Na střídání: Zvolský, Syrovátka, Němec J., Očipka

Trenér: Bedrníček st.

Asistent trenéra: Husák

Vedoucí mužstva: Eichelmann st.

Chyběli: Valenta (nemoc), Vyskočil (omluven), Nedvěd (absence), Eichelmann (indisponován), Sejkora (omluven)

V Heřmanově se začíná tradičně v neděli v podvečer,ale i tento termín byl pro účastníky oslavy křtu malého Petera příliš brzký. Musely být nutně provedeny určité posuny v sestavě, jelikož Eichelmann se necítil ani na lavičku a Očipka, který zápas už předem maličko „hecnul“ v rozhovoru na portále fotbalunas, sotva na poločas. Při příjezdu na stadion byl také hned dotázán domácími hráči, zda má solidní úrazovou pojistku.

V případě plného bodového zisku jsme se mohli na domácí dotáhnout. Jelikož nebyli úplně kompletní, nezdálo se to být nereálné. Prvních patnáct minut zápasu se neslo ve znamení vzájemného oťukávání a hrálo se od vápna k vápnu. Heřmanov se snažil hledat Betyára a Líbala dlouhými pasy za naší obranu, ale míče spolehlivě nacházely Jeřábka nebo si s nimi naše obrana poradila. Humlíček se vzorně „staral“ o Betyára a nejlepší střelec soutěže tak neměl příliš prostoru. V 17. minutě však evidentně v pokutovém území sestřelil hráče domácích, ale sudí hrál v té době s námi a penaltu nenařídil. Na hřišti se jinak celkem nic nedělo, jen Mrváň na levé straně trochu hořel a M. Němec s Bedrníčkem mu to dávali pěkně sežrat. Ve 24. minutě jsme se radovali jako první. Kalaš poslal nadýchaný míč na hranici vápna, kde si ho na své mužné hrudi ukázkově zpracoval ve výskoku Brázdil. Potom už chladnokrevně píchl míč špičkou k tyči kolem vyběhnuvšího gólmana 0-1. Do konce prvního poločasu jsme si už další šanci nevytvořili a domácí své pološance zakončovali převážně vysoko nad branku. O vzrušení se z naší strany staral jen Bezouška, který měl asi půlku první půle neustále potřebu Sobotkovi vyčítat neuskutečněnou přihrávku do šance a také naši obránci, kteří si donekonečna vysvětlovali, kdo se kdy zapomněl vzadu. Způsob hry domácích nutil naše útočníky hodně pomáhat dozadu a Sobotka s Galašem měli i spoustu defenzivních úkolů, které hlavně Galaš plnil na jedničku. Do jedné šance se přeci jen dostal i Bezouška a podle svých slov neproměnil jen díky penaltovému zákroku, který však nebyl pískán.

Do šatny na poločasovou přestávku jsme se trousili poměrně v klidu, s těsným vedením v zádech. To jsme ještě netušili, co se bude dít ve zbytku utkání. Sobotkovi stačil poločas a pustil na hřiště Očipku. Domácí se snažili o vyrovnání, ale Očipka s Galašem nenechávali jejich obranu v klidu. Mrváň už toho měl plné zuby a hlásil se o střídání, které nám však trvalo déle, než se zdálo Zvolskému a najednou tu byla první nedisciplinovanost, když se odmítal
připravit do hry. 61. minuta přinesla vyrovnání, když jsme nepokryli po rohovém kopu Betyára, který z vápna vymetl Jeřábkovi šibenici. Druhou kudlu do zad jsme dostali v 64. minutě. Pohříchu jsme si ji tam vrazili sami. Mezi Fojtem a M. Němcem došlo na hřišti k výměně názorů, která byla ukončena
svévolným opuštěním hrací plochy naším nejzkušenějším hráčem. Tento teatrální výstup ocenil pouze rozhodčí červenou kartou a domácí hráči, kteří dostali nesmyslně možnost přesilovky. Naši hráči se však semkli a nepouštěli soupeře do vyložených šancí. Čtvrt hodiny před koncem jsme zahráli smolnou malou domů, jejíž odpískání rozčílilo Jeřábka a byl potrestán žlutou kartou. Následnou standardku ubránil celý tým seřazený na brankové čáře. Jeřábek však dál pokračoval v rozebírání této situace s rádoby sudím Hrubým, který si nenechal ujít příležitost vidět nás v akci a vytrvale fandil u klandru
domácím a neúnavně radil pomeznímu rozhodčímu, jak nejlépe zrežírovat závěr utkání. Jeřábek neudržel nervy na uzdě a poslal ho do patřičných míst, což kolega pomezní rád sdělil hlavnímu a Jeřábek se pakoval taky….. Na hřiště tedy musel chtě nechtě Zvolský a stal se jedním z hlavních aktérů. V devíti hráčích musel bránit už i Očipka, ale přesto měl dost sil ještě zlobit směrem dopředu, podporovaný neúnavným Galašem. V 80. minutě spolu vytřeli zrak všem, kteří nás chtěli vidět na kolenou, když Očipka vysunul Galaše samotného před brankáře a ten ho pokořil střelou mezi nohy 1:2 a kopačky, které mu o poločase zapůjčil Honza Němec, budou možná měnit majitele. Už za dvě minuty však šel Brázdil v našem pokutovém území do souboje se soupeřem, oba skončili na zemi a rozhodčí pískal penaltu, což vyvolalo další vlnu emocí, obzvláště u Galaše. Nestranně je třeba říct, že byl v tu chvíli také na rudou… Klid si však zachoval Zvolský a penaltu Rojka vyrazil na roh. Do konce zápasu zlikvidoval ještě jeden samostatný náběh a sebral pár dalších důležitých balónů. Očipka mohl v závěru dokonce zvýšit naše vedení, ale jeho střelu tečovanou gólmanem vykopávali domácí z brankové čáry. Když v poslední minutě nastavení pálil Líbal nad branku, mohli jsme slavit. Vzhledem k chování některých našich hráčů během zápasu je to však oslava hořkosladká. Nicméně ta devítka bojovníků, která zápas dohrála a dotáhla ho do vítězného konce, zaslouží vyznamenání a obrovský dík. Ti dva zápasoví hříšníci by jim měli líbat prdelky….

Hráči utkání: Galaš, Brázdil